Je nový vlastník nemovitosti připojené na vodovod a na kanalizaci povinen uhradit vodné za dodávku vody a stočné za odvádění i čistění odpadních vod za období ode dne, kdy došlo ke změně vlastnictví stavby, pokud předchozí vlastník smlouvu o dodávce vody a smlouvu o odvádění i čistění odpadních vod neukončil a nový vlastník smlouvu dosud neuzavřel?
Odpovědnost za zavážky spojené s odběrem vody z vodovodu a vypouštění odpadních vod do kanalizace při změně vlastníka připojené nemovité věci nepřecházejí na nového vlastníka nemovité věci.
Toto platí i v případě, pokud předchozí vlastník smlouvu o dodávce vody a smlouvu o odvádění i čištění odpadních vod neukončil a novy vlastník smlouvu dosud neuzavřel. Odpovědnost vyplývá pouze z předmětné smlouvy mezi předchozím vlastníkem (odběratelem) a vlastníkem vodovodu a kanalizace, popřípadě provozovatelem, v níž jsou upraveny podmínky ukončení odboru, resp. ukončení dodávky vody vodovodní přípojkou a podmínky ukončení vypouštěni odpadních vod kanalizační přípojkou do kanalizace.
Problematika uzavíraní odběratelských smluv o dodávce pitné vody a smluv o odvádění i čistění odpadních vod je upravena v § 8 odst. 6 zákona c. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonu (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce pitné vody nebo smlouvu o odvádění i čistění odpadních vod s odběratelem. Odběratelem je podle § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích mj. vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo na kanalizaci. Z uvedených ustanovené zákona o vodovodech a kanalizacích vsak nelze vyvodit závěr, že v případě, kdy předchozí vlastník nemovitosti neukončí svoji smlouvu o dodávce pitné vody nebo smlouvu o odvádění i čistění odpadních vod, přestane byt odběratelem a dochází tak k zániku jím uzavřené smlouvy přímo ze zákona.
Uzavření smlouvy o dodávce pitné vody a smlouvy o odvádění i čistění odpadních vod lze podle zákona c. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, povazovat za běžný závazkový vztah uzavřený mezi vlastníkem, resp. provozovatelem vodovodu a/nebo kanalizace, nikoliv věcné právo, přičemž posouzení této skutečnosti je z hlediska vymáhaní pohledávek ze smlouvy zásadní. Je proto vhodné definovat zajištění závazku ve vztahu k uspokojení pohledávky vlastníka vodovodu nebo kanalizace, resp. provozovatele, vůči odběrateli.
Závazky vzniklé ze smlouvy o dodávce pitné vody a smlouvy o odvádění i čistění odpadních vod proto přecházejí na právního nástupce vlastníka předmětné vodohospodářské infrastruktury, resp. na právního nástupce provozovatele, nikoliv na nového vlastníka (,,odběratele“) připojené nemovitosti.
Obecně lze konstatovat, že dojde-li ke změně vlastníka nemovitosti, má navy vlastník jako odběratel, jehož pozemek nebo stavba je připojena na vodovod nebo kanalizaci pro veřejnou potřebu v souladu se zákonem o vodovodech a kanalizacích, nárok na uzavření písemné smlouvy o dodávce pitné vody nebo smlouvy o odvádění i čistění odpadních vod s vlastníkem, popřípadě s provozovatelem vodohospodářské infrastruktury, přičemž uzavřeni této smlouvy nesmí byt podmiňováno vyžadovaným finančních nebo jiných plněné. Nelze tedy souhlasit s postupem, kdy vlastník, popřípadě provozovatel vodohospodářské infrastruktury požaduje po novém vlastníkovi nemovitosti (,,odběrateli“) finanční náhradu za dodanou vodu a odvedenou odpadni vodu ode dne nabytí vlastnictví nemovitosti. Tím není dotčeno právo na finanční náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně nového vlastníka neoprávněným odběrem pitné vody nebo neoprávněným vypouštěním odpadních nebo srážkových vod podle § 10 zákona o vodovodech a kanalizacích ode dne nabytí vlastnických prav k nemovitosti, pokud k neoprávněnému odboru došlo.
Uvedené je podpořeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. US 2050/17 (odst. 14), podle něhož ,,odběratelem je podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích bez ohledu na fakticitu toho, zda tento skutečně využívá vodovod či kanalizaci, vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci“ a dále propadne rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4537/2010, který konstatoval,
Že sama skutečnost, že zákon o vodovodech a kanalizacích označuje vlastníka pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci za odběratele, nepostačuje k tomu, aby po spoluvlastníku nemovitosti (v našem případě po novém vlastníku) mohlo byt vodné a stočné požadováno, nebyla-li s ním uzavřena písemná smlouva o dodávce vody a odváděni odpadních vod.
Při uzavíraní této odběratelské smlouvy platí kromě ustanovení podle § 8 odst. 16 a 17 zákona o vodovodech a kanalizacích, obsahujícího minimální a nezbytné náležitosti smlouvy, také příslušné ustanoveni občanského zákoníku. S ohledem k výše uvedenému je tedy vhodné v odběratelské smlouvě zohlednit postup, kdy stávající odběratel neoznámí převod vlastnictví k nemovitosti a tím i ukončeni odboru pitné vody a vypouštěni odpadních vod a smlouvu z uvedeného důvodu nevypoví. Pro tyto případy je vhodné do odběratelských smluv uvádět pravidlo, že platnost uzavřené smlouvy zaniká dnem účinnosti nové odběratelské smlouvy resp. jejím uzavřením s novým odběratelem.
V případě, že by navy vlastník jako odběratel odebíral vodu z vodovodu nebo vypouštěl odpadní vody bez uzavřené písemné smlouvy, dopouštěl by se neoprávněného odboru podle § 10 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích nebo neoprávněného vypouštěni odpadních vod § 10 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích a rovněž bezdůvodného obohaceni. V takovém případě je povinen uhradit ztráty vzniklé neoprávněným odběrem pitné vody nebo neoprávněným vypouštěním odpadních vod, vypočtené v souladu s vyhláškou č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích.
Ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích nezasahuji a ani nemohou zasahovat do soukromoprávních vztahů, a proto je pro finální obsah smlouvy rozhodující dohoda obou smluvních stran při respektované právních předpisu, tzn., že dohoda nesmí byt v rozporu s dobrými mravy a tím ani mít diskriminační charakter. Účastnici by měli dbát na to, aby při úpravě smluvních vztahu bylo odstraněno nebo jinak ošetřeno vše, co by mohlo vest ke vzniku sporu.
